Jako asi každý, kdo pracuje s grafickým zpracováním Linuxu, často přemýšlím o tom, která verze je pro mě ta pravá. Když jsem začínal s Ubuntu (aneb – podle jednoho mého kamaráda – linux pro blbečky…), zalíbila se mi zejména jedna vlastnost – prostřednictvím terminálu mohu instalovat a odinstalovávat jakoukoliv aplikaci (kterých je proti původnímu předpokladu pro Linux více než na Win či OSX), dokonce si mohu instalovat a mazat pouhé součásti aplikací, které například zdržují jiné procesy atp.
Linux mint je verze vycházející (kompletně) z distribuce Ubuntu. Líbilo se mi na ní oproti ubuntu, že jsem se zbavil horního panelu, které – zejména při promítání textů a fotek – překáželo extrémním způsobem.Po instalaci jsem zaznamenal změnu prostředí Gnome doplňkem Cinnamon, přesunul dolů a nyní se skrývá při neaktivitě myši nad jeho pozicí. V této konfiguraci už jsem mohl všechny prezentace i fotky zdravě promítat, aniž by někdo komentoval lištu se zobrazenými daty o čase, wifi, baterii ap.
Tento systém měl však oproti Ubuntu pro mě zásadní nevýhodu a to přihlašovací obrazovku. Na té se narozdíl od přihlašování v Ubuntu zobrazuje jak seznam uživatelů, tak pole pro zadání jména uživatele. Uznávám, že s originálním Linuxem bych v příkazové řádce psal jméno účtu, ale mít obojí zároveň se mi opravdu moc nezdá. Tady je pár screenshotů, jak z instalace tak ze systému samého:
Pokud ti jde pouze o vzhled tak zkoušej grafická prostředí a né systém ;). Já jsem takhle vyzkoušel KDE, Unity, Gnome, Xfce, LXDE a nejvíce se mi líbilo KDE a doporučuji! A kdyby jsi o tom napsal článek? Prosím 🙂
O vzhled ani moc ne, jde o tu otravnou lištu nahoře… 😀
Podle mně je asi nejlepší si pořídit kvalitní flash disc (v mém případě 2-4 :D) o kapacitě +- 6GB a na ně si nakonfigurovat několik systémů, dle chuti, až člověk dospěje k jednomu, který dělá přesně to, co chce. Momentálně mám, díky učení, stále méně času probírat se Linuxovými distribucemi a prostředími, takže bych napsal tak na vánoce 😉