Polepnice

Nedávno jsme se dostali v probírání české literatury k K. H. Máchovi a jeho máji, ale také k K. J. Erbenovi a jeho sbírce „drsných pohádek“, Kytici. V mém přepracování jsem odstranil zalknuté dítě, a převedl báseň do „technických“ poměrů. Tento výtvor vznikl v pár minutách, když jsem dnes čekal v čekárně u lékaře. Přeji krásné počtení 🙂

U pécéčka technik seděl,
z plna hrdla nadával.
Protože mu celý systém,
sám od sebe padával

Prostě vždycky, když jej zapnul,
display error hlásil,
pak nedočkavý technik,
drát ze zásuvky tasil.

V poledne v tom okamžení,
tu konečně došlo mu,
Že ta bedna, co tam leží,
není vlastně k ničemu.

Pojď si pro něj, popelnice,
ty bedno jedna plechová.
Což nechceš už věcí více?
Moc hezky se nechová!

Klika cvakla, dveře letí,
už se blíží ke stolu.
Z něj potom jak omámený,
bere PC mrtvolu.

Chvíli zírá, odplivne si,
praví: „Co s tou krabicí?“
„Vždyť je to jenom pár desek
s křemíkovou hadicí!“

„Toto na smetišti nechcem!“
pohrdavě odfrkne.
Prý raději jiné místo
na chvílí zas omrkne.

2 komentáře u “Polepnice

Napsat komentář

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.