Galerie omylů – den 2. – Ostrava, new Karolína

Protože vím, že spousta lidí, se kterými občas mluvím se vydávají na zážitkové výpravy do Ostravy, někteří přímo do obchoďáků, jako například Nová Karolína, nebo její příjemnější alternativa Laso, tak jsem si řekl, že to také jednou zkusím, abych zabil čas. Pokud můžu zpětně hodnotit, neměl jsem to dělat… 🙂To, že jsem dnešní výlet přežil zdravý, je podle mně absolutní potvrzení Boží existence. Dnešní počasí, pokud můžu objektivně soudit, nebylo objednáno na míru, ale i to jsem překousl, a svezl jsem se s jedním  bubeníkem do Ostravy, abych se trochu porozhlédl po světě. Vystoupil jsem u radnice, a vyrazil jsem směrem k náměstí.

Dorazil jsem tam asi během 5ti minut, a zaznamenal první bod úspěšného dne, když jsem rozpoznal silnou protiskluzovou ( 🙂 ) vrstvu na černých dlaždicích, a popojel asi o půl metru mým směrem. Měl jsem to štěstí, že jsem se zpátky včas narovnal, a pokračoval v cestě o něco opatrněji.

Trochu jsem otočil směr chůze, abych šel směrem k Lasu a vykročil rovně. Předpokládal jsem, že v Ostravě mají trochu delší otvíračky, než v Orlové, ale opak byl pravdou, protože když jsem dorazil k hlavnímu vchodu, dveře byly vypnuté, a po přečtení otvírací doby s překvapením zjišťuju, že v soboty zavírají už ve 13 hodin, což nemůže konkurovat ani orlovským zavíračkám kolem 15 / 16 hodiny.

Tak jsem si řekl, že se tedy projdu do Nové Karolíny. Opět jsem párkrát zaznamenal mírné sklouznutí, ale ustál jsem, a zamířil přibližně tím směrěm. Cesta, která by vedla přímo byla rozkopaná, takže jsem prošel s botama černýma, jako kdybych si udělal zkratku kanálizací, odbočil jsem doprava a už vidím odporně velkou skleněnou budovu (taková větší lednička… 😀 ) a automatickými dveřmi jsem vlezl dovnitř. V peněžence jsem měl asi 80 korun a na kartě kolem 170, takže na vážnější nákup to opravdu nebylo, takže jsem prošel a snažil se najít nějaké jídlo. Obešel jsem ten komplex dokola asi 4x než jsem našel eskalátory směřující dolů abych zjistil, že v Albertu je asi 20 lidí u každé kasy, otočil se a snažil se dojít včas na autobus.

Autobus jsem šťastně dostihl, a vystál frontu na lístek. Ukázal jsem řidiči svůj ISIC průkaz, na který mi vždycky z Ostravy do Karviné dali mírnou slevu, a ten mi povídá: „Karta musí být ověřená dopravcem“. Chvíli jsem se zamyslel, jestli má cenu smlouvat, že je to mezinárodně platná a uznávaná karta, ale pak jsem mu těch 6 korun radši věnoval, abych nezdržoval dav, který stále čekal na jízdenku.

Řekl bych, že to byl další úspěšný den do mé sbírky. Doufám, že jsem nebyl při popisu příliš nudný a přeji mnoho úspěšnějších dní 🙂

Napsat komentář

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.