Toto téma na slohovou práci podle mne není příliš vhodné, ale bohužel, z uvedených témat se asi lepší vybrat nedalo, takže toto je má slohová práce na téma „Svou tašku ubránila“. Každopádně přeji krásné počtení 🙂
Pouliční přepadení patří k obávaným zážitkům současného života. Není lehké v takové situaci obstát, natož pak když vám chybí necelý rok do devadesátých narozenin. Není tomu ani týden, co se do světa dostala zpráva o důchodkyni Marii Brandýsové z Plané nad Lužnicí, která svou tašku opravdu hrdinsky ubránila.
Začalo to, když paní Marie šla jednou v pátečním podvečerním šeru domů, z nákupu v místní prodejně hruška. Protože už začínal prosinec, okolo páté hodiny už bylo silné příšeří, ve kterém si ani jedna z nich nestačila všimnout dvou silných mužů, kteří je pomalu a nenápadně sledovali. Když prošli úzkou uličkou mezi paneláky, směrem ke své chatce, kde obě společně bydlely, už bylo zle. Muži se oba prudce rozběhli, povalili stařeny do škarpy a s jejich příručními taškami se pokoušeli zmizet z viditelné zóny obou stařenek. Oba lupiči byli ale velmi zaskočeni temperamentem a výbornou kondicí paní Marie, která se i přes mocné škrábance vyhrabala ze škarpy a s výkřikem „Vraťte to, vandalové“ je kulhavě začala pronásledovat. Lupiči si byli jisti svou věcí, a tím, že je stará paní nemá šanci dohnat, protože zvolnili až do rychlosti pohodové chůze. Hnala se za nimi, co to jen o jedné berli šlo, a když byla za nimi, odrazila se od země, a skočila po jednom, který nesl tašku. Bohužel, dopadla kousek od něj, aniž by tašku chytila. Na poslední chvíli na ně neohroženě zařvala „V tašce jsou pouze semena na výsadbu mrkví, blbečci“. Na to lupiči chvíli prohledávali tašku, a potom ji zahodili dozadu a v záchvatu zoufalství se skáceli k zemi.
Na tomto případě je vidět, že ne každý hrdina musí být mladý a urostlý, ikdyž to asi po této zkušenosti paní Marie byla.