Skotsko, aneb sponzorováno dobytkem

Letošní „prázdniny“, jsou zřejmě jedny ze zcela nabitých, které jsem měl. V datech 4. – 14. července, 4 dny poté co jsem se vrátil z Chorvatska, jsem se na palubě letadla společnosti Easyjet přesunul poněkud severněji, a to na severní část britských ostrovů, do Skotska, kde už nějakou dobu organizujeme výměnné pobyty s našimi přátali. Počasí se nám, proti skotskému národnímu zvyku neustálých přeháněk 🙂 , velmi vydařilo. Překvapivě po celých 9 dní nebylo dne, že nesvítilo slunce aspoň na 2 hodiny a i většina aktivních mládežníků měla příležitost se aktivně projevovat.

Letadlem jsme letos neletěli všichni hromadně, ale rozdělili jsme se na jednu malou a druhou velkou polovinu. Tu větší tvořili ti, co letěli s EasyJetem z Prahy, druhou, menší pak rodinka, jejíž hlavou je člověk pracující na letišti a ti si cestu zkrátili startem z polského Krakowa. V průběhu akce ještě stačila přiletět i jedna Pražačka (3. polovina), čímž už jsme byli kompletní. Po příletu, nás na letišti v Edinburghu čekali naši hostitelé, s připraveným autobusem, kterým jsme se všichni bezpečně dostali do městečka Dunfermline, které se vždy stává naším hlavním sídlem. Po náročném přivítání, pár šálcích anglického (no vlastně – skotského) čaje nás i s našimi kufry rozvezli k jednotlivým hostitelům. Přes dřívější předpoklady nastalo překvapivé zjištění, že oproti poslední návštěvě, kdy bylo vytáčené internetové připojení zázrakem, si téměř každý řadový dům pořídil své WiFi připojení, a trochu jsem litoval, že jsem vzhledem k předpokladu odmítl přibrat i Notebook, abych po večerech mohl i něco napsat, protože s mobilním telefonem o úhlopříčce 4″ se opravdu stěží píše seriózní článek (je dost, že jej napíšu na klávesnici 🙂 ).

První bod, který jsme navštívili v sobotu, byl spíše mechanickou památkou jediného otočného lodního „výtahu“ ve městečku Falkirk. Využívá Archimedova zákona o vytlačování kapaliny k tomu, aby vyrovnal váhu obou ramen. Výsledkem je to, že potřebuje energii pouze k vychýlení ramen z rovnovážné polohy, které poté pomocí pákové síly vytáhne druhou polovinu stroje nahoru. Energie je spotřebovávána jen k vychýlení a ustálení vůči zásobním nádržím, což spotřebuje pouze 1,5kWh (8 dávek vody rychlovarné konvice). Blízko tohoto „výtahu“, provozovatelé vybudovali dětské hřiště, na kterém si mohli i nejmenší účastníci některé fyzikální principy vyzkoušet. Výlet jsme zakončili návštěvou malého kostelíka, kde jsme měli „čaj“, a následnou cestou domů, do Dunfermline.

Po cestě jsme stihli zastavit na krátkou přestávku k prohlédnutí velkých kovových koňů, nazývaných „Kelpies“, také ve Falkirku. Tyto sochy měly symbolizovat skotskou industriální minulost. Mám pocit, že z tohoto místa mají fotku zcela všichni. Nakonec jsme zastavili na „čaj“ ve falkirkském sboru. Starší měli bohoslužbu se zamyšlením a mladí odběhli na blízké hřiště, aktivně se neúčastnit 🙂 .

Dalším místem, které jsme navštívili, bylo historické místo, kde byla uložena loď RSS Discovery, v městě Dundee (krokodýly jsme nepodtkali 😉 ), která sloužila k prvním skotským expedicím do Antarktidy a která byla první lodí, co na toto území dovezla Skoty. Vyrazili jsme krátce po bohoslužbách, přistaveným autobusem. Prvním krokem byla prohlídka muzea, kde bylo servírováno mnoho zajímavých informací, druhým byla prohlídka zachovalé lodi samotné. Samozřejmé je, že většina z lidí si chtěla udělat fotografii za kormidlem lodi, nebo s lodí za zády, či s tulením tukem na zádech. Tradičně východ z expozice nevedl jinudy, než skrz obchůdek se suvenýry. Nevšiml jsem si žádného suvenýru přímo souvisejícího s lodí – mimo pohlednice – a utvrdil jsem se v tom, že všechny obchůdky se suvenýry ve Skotsku prodávají identické zboží 🙂 .

Večer a ráno dalšího dne byl v duchu příprav na pondělní akci nazvanou „Český den“. Už od večera jsme do sboru snášeli všelijaké materiály a pochutiny, jak tradičně českého, složitě pašované v kufrech, tak tradičně skotského původu. Nebudu psát, co všechno jsme měli, protože by mě asi čtenáři mohli kamenovat za podráždění chutí 🙂 . Hráli jsme kuličky, čáru, céčka, skákali gumu, házeli na mamlasa a další mamlasoviny. Mimo to, že většina Skotů neměla odvahu jíst bramborové placky, protože byly trochu přemaštěné a tyto mizely nejpomaleji, skotská polovina přichystala tradičně Hagis, Crumble ap., které se ujaly, a mám pocit, že museli často doplňovat zásoby.

V úterý jsme vyráželi už ráno autobusem, směrem k novému cíli, hradu Drumlanrig Castle. Když jsme přijeli, okamžitě jsem poznal, že jde o Skotsko, podle všudypřítomných svobodných ovcí, které byly opravdu všude. Zapálená průvodkyně, která měla na starosti naši první prohlídkovou skupinu, nás přesvědčila o tom, že v Británii dodnes funguje šlechtický řád, který u nás již nepotkáme. Všichni průvodci byli totiž zároveň příbuznými nebo zaměstnanci daného rodu a líčili všechny detaily velmi barvivě a s osobním zapojením. Poté jsme šli obědvat, a na start se připravila další skupinka. Po tom co se vystřídaly všechny tři skupinky, vyrazili jsme k našemu dočasnému ubytování, k hotýlku Barend, kde jsme měli strávit příští dny.

V prvním dni pobytu jsme navštívili Whithorn, kde nás mladá (zřejmě brigádní) průvodkyně provedla až k jeskyni Sv. Niniána. Celé prohlídce předcházel naučný film, a prohlídka muzea. Protože se některým nechtělo do studeného kostela, bylo rozhodnuto, že si uděláme vlastní program na krásném travnatém prostranství před ním. Na cestě zpět do Barendu, jsme se zastavili na prohlídku zmrzlinárny „Cream o’Galloway“ a přilehlého lanového (trampolínového) centra (jistě nejlepší v kombinaci se zmrzlinou 🙂 ). Po půl hodině skákání jsme se dostali na prohlídku, nebo spíše ochutnávku všemožné zmrzliny, jakou vyrábí. Tím, že se jednalo o plně biologickou zmrzlinu (z čerstvé smetany a některých čerstvých doplňků), a taky tím, že jsme obdrželi po sobě hned 10 různých příchutí, jsem pohnut celý zbytek týdne nechtěl zmrzlinu ani vidět. Kdo ví, jestli po ochutnání takové zmrzliny, budu ještě někdy chtít nějakou českou patlanici… 😀

Po příjezdu do Barendu jsme měli výbornou a vydatnou večeři (Skoti opravdu nešetří, tak moc, jak se traduje), a dostali jsme informaci o dalším dni. Další den totiž byl zcela v zájmu každého, kdo co bude chtít dělat. Já i s bratrem jsme se hned z rána rozhodli otestovat, jestli je voda v Barendském bazéně také mokrá. Byla :p . Potom jsem se sám vydal na fotografickou výpravu, otestovat, jak fotí můj nový telefon. Příliš hodnotných fotek se mi cestou na pláž vyfotit nepodařilo, ale i tak to bylo zajímavé. Odpoledne jsem pro změnu šel na pláž, ale trochu dál, protože moře bylo asi 2 kilometry od pláže zcela odplavené odlivem. Byli jsme předem varováni, abychom si na příliv dávali pozor, a opravdu bylo na co. Došli jsme asi 500m směrem do moře, když se nám doslova začala „napouštět vana“. Za půl minuty jsem byl po kolena ve vodě. Usoudil jsem, že v tomto stádiu ukončím druhý kontakt s místní pláží, a půjdu si ještě jednou skočit do bazéna. Po večeři skončil pobyt v Barendu poděkováním obsluze a předáním drobných darů. Ráno kolem 10h jsme definitivně Barend opustili.

Během cesty zpět do Dunfermline jsme navštívili město Dumfries, kde jsem se vydal městem, neznámo kam. Prošel jsem pár obchodů (převážně obchody s elektronikou), a nakonec jsem se dlouho zasekl u mostu přes řeku Nith, kde jsem nafotil desítky fotek (ze kterých jsem více než 3/4 smazal 🙂 ). Zastavovali jsme se také v Moffatu, kde si každý udělal svůj volný program. Já jsem se vydal na krátkou obhlídku přírodního prostředí. Po návratu do sboru, jsme odevzdali zbytky zásob, a rozešli se k hostitelům.

Poslední den, který jsme celý strávili s našimi přáteli, byl ve stylu volné zábavy. Demokraticky jsme rozhodli, že si s bráchou a taťkou zajdeme na Dunfermlinské slavnosti, věnované slavnému skotskému králi Robertu Bruceovi, v rámci které byly organizovány představení rytířských bojů a rekonstrukce slavné bitvy, vedené právě Robertem Bruceem. Ten den se po nečekaně krásném počasí, převládající přes celý týden, příjemně ochladilo, a dokonce spadlo i pár kapek vody. Večer jsme se všichni, včetně sousedního sboru, sešli na závěrečné párty.

V neděli po bohoslužbě, která byla vedena podle českého způsobu, společně vykopali jámu, a zasadili strom, který jsme darem skotům přivezli. Byl to český národní strom, lípa. Dovezli jsme s sebou dva kusy, a podle mně to byla taková pomsta, ale Skoti to přijali vřele a během programu nám předali pro změnu náš domácí úkol: dvě jeřabiny. Takže Skotsko:Česko 2:2 🙂 . Protože letadlo startovalo brzy ráno, museli jsme se přesunout do letištní ubytovny (hotelu poblíž letiště). V hotelu jsme stejně nespali, protože zrovna běželo finále MS ve fotbale.

Sledování zápasů mistrovství jsme rozhodně nevynechali. Z počátku jsem myslel, že pokud nebude Skotsko hrát v MS, nebudou místní nic řešit. Hned jsem však pochopil, že náš hostitel (a ani jiní) se sledování zápasů nevzdá. První zápas, který jsme společně zhlédli, byl zápas Kostariky a Nizozemska, který byl až do posledních penalt zcela bezbodový. Dále jsme viděli drtivou prohru Brazílie s Německem, a nevynechali jsme ani finále, ikdyž to jsme sledovali už v hotelu u letiště. Mezi nimi jsme snad nevynechali ani jeden zápas, který vysílala stanice BBC. Sledovali jsme zápasy v přímém přenosu BBC, s anglickým komentováním, což až na to, že bylo komentátorům v tom hluku skandování špatně rozumět, nebylo to tak zlé.

Ráno jsme museli vstát velmi brzo, abychom se stihli probojovat všemi kontrolami, a včas vyletět do povětří, a do poledne se snesli na letiště Václava Havla v Praze.

Napsat komentář

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.