Další z (ne)povedených pokusů z mé dílny, tentokrát asi ne příliš vhodný k publikaci, ale z větší části pravdivý, tak příjemnou zábavu 🙂
Prší prší, jen se leje Z alkoholu mladej bleje neboť včera po flámu znečistil celou vanu. Jednoho dne časně zrána naráz přišla světa rána Maminka už jej nestrpí omámeného z konopí. Jelikož's pil dosytosti, zvládneš práce plné hrsti. Vymeteš a zatopíš čas tím lépe utopíš. Synkovi se nelíbilo dělat práci, konat dílo Řekl matce, dost už ne tak mi líp čas připadne. Matka toho plné zuby zařvala a sběhla z půdy popadala nářadí, že na synkovi se vyřádí. Synek zdrhal, jak se dalo však nářadí jej hned dohnalo. Zasáhlo jej do týla čímž narušila se žíla. Upadl a kdeby, coby matka do zdi stlouká skoby. Nevšimla si zásahu mířeného na hlavu. Další den jen informace, syn nepřišel domů z práce. Co se stalo, kdo to ví? Za chvíli zfialoví. Vzpomněla si na včerejšek létající věci z vejšek. Z venku rány do dveří naráz párkrát udeří. Za dveřmi je delegace, policejní korporace že prý jim jen odpoví, jak se daří synovi. Matka neví, coby řekla by nezřela brány pekla. V tu ránu se syn zjevuje, ve dveřích hlava se ukazuje. S tenkou jizvou vzadu hlavy táhlou skrz celými zády. Prý navštívil nemocnici sanitou ležící, spící. Teď si chlapec žije volně český lide, vol mně! vol mně! Stal se tedy politikem mluví kecy, klame trikem. Tak končí příběh surový o kterém nikdo nevypoví. Zkrátka všichni, co chcou slávu, jistě poškozenou mají hlavu.