Asi po třech letech od napsání (opsání původní verze), jsem nějak při úklidu školních potřeb našel svou úvahu na téma „technologie“. Možná, že někteří počítačoví závisláci mě s ní pošlou… někam 🙂 … a možná by mě po přečtení chtěli ukamenovat (budu rád, když to některé lidi aspoň trochu zarazí 🙂 ), ale většina ze zmíněných věcí je pravdivá, nebo pravdě podobná a víceméně se za tuto slohovou práci po těch letech ani moc nestydím (za češtinu jsem dostal 1, za obsah – kdo ví?) 🙂
Počítače a stroje jimi řízené jsou dnes součástí každého dne běžného člověka. Už se bez nich neobejde téměř nikdo – využívají se k výrobě a opravám věcí, na které by byl každý člověk krátky. Lidé počítače naučili mnohem více, než sami umí. Je to však opravdu správně?
Zdravotní nezávadnost dnešní výpočetní techniky je sporná. Na jedné straně stojí fakt, že ovládají většinu životně důležitých zařízení od zdravotnických přes finančnické, až po stavební. Na druhou stranu ke svému chodu využívají nejrůznější viditelná i neviditelná záření a zvukové frekvence lidem škodlivé či nebezpečné. Myslím však, že nejnebezpečnější je na celé věci závislost a návyk na hraní zejména brutálních her.
Když se řekne počítač, představím si buďto černou rozevírací placku s ploškou pro prsty anebo velkou krabici, ze které po všech stranách vyčuhují barevné dráty vedoucí k dalším součástkám na ni připojeným. Jako každý současný člověk jej využívám denně – k vyhledávání informací a zábavy anebo k navazování kontaktů přes internetovou síť.
Lidé svou ručně vytvořenou techniku učí stále více věcí a stejně tak jí stále více důvěřují. Myslím, že budoucnost techniky je téměř jistě výborná. Člověk v přístích letech doučí své vynálezy celý zbytek svého umu a je docela pravděpodobné, že za pár let budou po světě pobíhat položiví roboti v lidských tělech a ničit planetu zemi více, než to teď děláme my.
Technika má – na rozdíl od nás – budoucnost jistou. Z větší částí nepotřebuje kyslík, ani živiny, a ve chvíli, kdy my se budeme dusit v nedostatku kyslíku, stroje budou vesele pracovat dál.